NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z řecké Soluně pochází Ilias Kakanis, kluk co stojí za ambiciózním a hlavně zajímavým projektem ONCE UPON A WINTER. Minulé album nasbíralo na Youtube velmi rychle více jak 100k přehrání a novinka „.existence“ se vydává mnohem dál v zajímavých záchvěvech, které minulá tvorba jen naznačovala. Tím je instrumentální postrock, který plnými hrstmi bere z jiných netradičních subžánrů. Používá sedmdesátkové kytary, epické motivy na pomezí teatrálnosti i dřevní progrockové postupy. Ve své podstatě je to moderněji proaranžované baladické retro, zabalené do postrocku, které staví na klavírních linkách, pochmurných sólech a oldschoolových synth zvucích.
Ony sedmdesátkové a osmdesátkové motivy mají nebezpečně nostalgické aroma. Mnohokrát jsem si vzpomněl hlavně na hudbu Petra Hapky, kterou ozdobil bezpočet filmů a seriálů v sedmdesátých a osmdesátých létech. Ilias Kakanis je takový Hapka, který tyto čtyřicet let staré postupy oprašuje a přidává k nim, velmi decentně, současné prvky i typické balkánské kytarové šmrdlačky.
Asi nejpovedenější je skladba „In The Chronicles of Mediocre Egos“, která krásně pracuje se vším výše zmíněným. Nebojí se retroklávesových plachet, melancholických až patetických melodií a uprostřed ani kytarové epické ejakulace, která si s Petrem Hapkou nezadá opravdu v ničem. A že je to místy na hranici kýče? No jasně, že je – ale tady mi to z nějakých důvodů vůbec nevadí.
Řecký postrockový Petr Hapka ... aneb není postrock jako postrock.
7,5 / 10
Ilias Kakanis
- vše
1. I've Seen The Skies Shatter
2. In The Chronicles Of Mediocre Egos
3. Cognitive Dissonance
4. Unsettling Minds Climax In The Darkest Hours
5. Purple Midas
6. existence
.existence (2018)
Selective depression in chase of the Big Bang (2017)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.